UK FF katedra sociologie

Písemná práce ke kurzu „Soudobá světová sociologie“

(doc. PhDr. Jiří Šubrt CSc.)

 

Vypracovala Zuzana Podaná

červen 2005

Alvin Toffler, Heidi Tofflerová:

Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky

Heidi a Alvin Tofflerovi

Manželé Heidi a Alvin Tofflerovi patří již po několik desetiletí mezi přední americké futurology, s jejichž specifickým pohledem na světové dění se lze setkat i v českých médiích[1]. Ačkoli se sami nehlásí k žádné politické straně USA, jsou v politice velmi angažo­váni; A. Toffler působil řadu let jako konzultant amerických prezidentů a je pravděpodobné, že některé aspekty způsobu vedení války v Iráku byly inspirovány právě jeho teoriemi.

A. Toffler se proslavil v sedmdesátých letech knihou Šok z budoucnosti (1970), ve které poměrně dobře postihl některé nové rysy tehdejší americké společnosti a pokusil se nastínit nadcházející vývoj (v některých aspektech lépe, v některých již hůře), ucelenější, propracovanější vizi vývoje světové společnosti poté předložil v knihách Třetí vlna (1980) a Přesun moci (1990), k jejichž myšlenkám se veřejně hlásí i někteří z vrcholných politiků USA. Problematikou vedení války v informační společnosti se pak zabývá v knize Válka a ant­iválka (1993).

Nová civilizace

O knize

Kniha Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky vyšla v ČR v roce 2001 v nakla­datelství Dokořán v překladu Bohuslava Blažka. Originální název zní Creating a New Civilization. The Politics of the Third Wave[2] a poprvé byla vydána v USA v roce 1994.

Úprava názvu, která je v českém překladu učiněna, mi nepřipadá příliš vhodná ani zdůvodnitelná. Nová civilizace je opravdu dle Tofflerových teprve v procesu vývoje a cílem knihy je právě rozlišit ty aspekty současné společnosti, které k ní již patří a předznamenávají její budoucí podobu. Taktéž vypuštění slova politika z názvu nepovažuji za vhodné vzhledem k tomu, že Tofflerovým jde o politiku v první řadě, ať už se jí zabývají jako zastaralou institucí, již je třeba reformovat, nebo jako instrumentem, jenž může nenásilnou transformaci společnosti usnadnit.

Kniha kromě dvou kapitol sestává z textů již dříve publikovaných, a to v knihách Třetí vlna (1980), Válka a anitiválka (1993) a Přesun moci (1990), které však byly pro tento účel upraveny a zkráceny. Vznikl tak ucelený přehled koncepce třetí vlny a hlavních násled­ků, jež přinese.

Obsah knihy

Vlnová teorie sociální změny

Tofflerovi popisují dějiny lidstva jako sled několika převratných „vln“ změny. Meta­fo­ra vlny jim umožňuje chápat změnu jako dynamický dlouhodobý proces, který má svůj počátek, postupně sílí, šíří se do všech stran, střetává se se stávajícím pořádkem, přemě­ňuje jej a posléze je překryt novou vlnou.

V dějinách lidstva identifikují tři vlny změny: první odstartovala ze­mě­dělská revoluce, druhou průmyslová revoluce a třetí vlnu, která zatím ještě není zcela zřetelně rozpoznávána, spojují s revolucí informační. Jednotlivé vlny nezasahují celý svět současně, ale šíří se postupně z nejvyspělejších částí světa, přetvářejí společnost od základu a vytvářejí zcela novou civilizaci. Charakteristickým rysem vln změny je zřetelné zrychlování jejich nástupu a vyšší rychlost šíření.

Klíčovou tezí knihy je, že v současné době zažívá vyspělá část světa nástup třetí vlny: prochází přeměnou, která bude mít důsledky obdobného rozsahu jako měla kdysi průmyslová revoluce, jen její průběh bude rychlejší. Vezmeme-li podle Tofflerových tento fakt na vědomí, pomůže nám to porozumět mnoha současným zdánlivě chaotickým konfliktům a otřesům ve společnosti, které se však nahlíženy jako boj zastánců „starých pořádků“ druhé vlny a stou­penců přicházející vlny třetí, rázem jeví více srozumitelné.

Střet druhé a třetí vlny

Nástup třetí vlny můžeme hledat v 50. letech v USA a v dalších rozvinutých zemích, kde po druhé světové válce došlo postupně k rozsáhlé komputerizaci, rozmachu letecké dopravy, ale třeba také i k rozšíření používání antikoncepce. První její reflexe se pak objevují až v letech sedmdesátých, mimo jiné právě v díle A. Tofflera Šok z budoucnosti (1970).

Střet druhé vlny s třetí vyvolává na celém světě sociální napětí, konflikty a nestabilitu politických systémů a na individuální rovině je provázen pocitem ztráty smyslu života, jenž se jeví jako chaotický a nejistý. Je to situace podobná nástupu průmyslové společnosti, který byl také provázen sociálními otřesy, revolucemi a vál­kami. Zmírnit tenzi spojenou s transformací společnosti je úkolem politiků, kteří, začnou-li situaci nahlížet optikou nástupu třetí vlny, budou lépe schopni adekvátně reagovat.

Základní charakterizace třetí vlny

Třetí vlna čerpá svoji energii z nových způsobů vytváření a využívání poznání, kterým v eko­nomické sféře odpovídá přenesení důrazu z průmyslu na sektoru služeb. „Země třetí vlny prodávají informace a inovaci, management, kulturu, rozvinutou techniku, software, vzdě­lání, výcvik, lékařskou péči, finanční servis a další služby celému světu.“

Tofflerovi očekávají, že dojde k systematické demasifikaci, společnost bude směřovat k vysoké heterogenitě a k individualizaci jedinců, nikoli však nutně k egoismu. Rozmanitost se projeví i ve formách rodinného uspořádání; na druhou stranu se mohou rodině vrátit někte­ré důležité funkce, které vlivem industrializace ztratila, a rodina se opět stane místem práce, vzdělávání dětí a léčby nemocných.

Instituce druhé vlny, které byly založeny na vysokém stupni standardizace, centraliza­ce, koncentrace a byrokracie (modelem jim byla továrna) se budou muset postupně adapto­vat na měnící se situaci: stanou se flexibilnější, dojde k užší profilaci, difúzi rozhodo­vání i prosto­rové decentralizaci a běžným se stane využívání subkontraktů.

 

Hlavní rysy ekonomiky třetí vlny

Tofflerovi nazývají ekonomiku třetí vlny supersymbolickou, čímž zdůrazňují význam­né postavení, jež v ní zaujímají poznání, manipulace s informacemi, a nové techno­logie, které data dokáží nejen zpracovávat, ale i přenášet v čase blízkém reálnému.

Proměňují se i hlavní výrobní faktory, kterými dříve byly půda, práce, suroviny a fi­nan­ční kapitál, do popředí se dostává právě poznání v širokém slova smyslu (kam patří také data, informace, obrazy, symboly, kultura, filozofie a hodnoty), jež má jednu obrovskou výho­du – je nevyčerpatelné. Hodnota firem se již nemůže odvíjet od hmotných statků, ale je založena hlavně na idejích, informacích a lidském kapitálu.

Díky novým technologiím přestává být nutná masová produkce, naopak, rentabilnější se stává individualizovaná malovýroba, která šetří náklady na čas i prostor, je méně náročná na vstupní kapitál a prostřednictvím cílené reklamy v nových médiích snadněji nalézá odbyt. Fir­my se zmenšují a profilují, byrokratická struktura je nahrazena pružnějšími formami orga­ni­­za­ce, důraz je kladen získávání kvalitních informací a investuje se do výzkumu a infor­mačních sítí.

Firmy třetí vlny kladou i odlišné nároky na své zaměstnance, od nichž vyžadují vy­sokou kvalifikaci a specializaci. Narůstá objem práce v sym­bolických procedurách (duševní práce), čistě manuální práce postupně zanikají a vždy je požadována určitá míra znalosti manipulace s informacemi.

S přesunem pracovníků z průmyslu do sektoru služeb a supersymbolických činností, kde již dle Tofflerových jsou zaměstnány tři čtvrtiny pracovní síly USA, se objevuje i nový rozměr problému nezaměstnanosti, jež získává kvalitativní charakter. Nelze ji již odstranit metodami klasické ekonomie, které mohly fungovaly v průmyslové společnosti, na místo toho je třeba investovat do rekvalifikací a školení pro sektor služeb.

Politický systém v období třetí vlny

Stávající politický systém přestává být v období třetí vlny funkční, což se promítá i v dez­iluzi a skepsi, již obyčejní lidé k politice často pociťují. Tofflerovi identifikují tři kritická místa, ve který politický systém selhává nejočividněji – prvním je systém vlády založený na většině. Dnešní společnost je již natolik diverzifikovaná, že hledat většiny pozbývá smyslu; naopak, všichni lidé jsou příslušníky nějakých menšin a v různých otázkách projevují odlišné zájmy. Demokracie budoucnosti se bude muset opírat o minority, jež budou nuceny spolu vyjednávat a hledat kompromisy.

K tomu, aby vůbec menšiny mohly efektivně vyjadřovat své názory, je zapotřebí vyšší politické participace obyvatelstva, nejlépe až směrem k sebereprezentaci, jejíž uskutečnění by mohla zajistit polopřímá demokracie. Tofflerovi se domnívají, že hlavní překážka pro její zave­dení zmizela se zkvalitněním komunikačních technologií a ostatní drobné nedostatky, jež jsou všeobecně známy, lze překonat.

Posledním nutným krokem je překonání „decizní zácpy“ delegováním rozhodování na ty jednotky, které jsou nejlépe schopny ten který problém řešit. Jedná se hlavně o přenesení rozhodování směrem dolů, na lokální úroveň. Na druhou stranu si však Tofflerovi uvědomují, že mnohá rozhodnutí jsou smysluplná pouze na úrovni nadnárodní, jež však má paradoxně nejméně vyvinuté instituce k tomuto potřebné.

Politický systém je ze všech společenských institucí nejvíce rigidní a jakákoli debata o jeho případné změně vyvolává masivní odpor. Jeho restrukturalizace by proto měla být pozvolná a impuls k ní musí vzejít z veřejnosti, ve které však stále přetrvávají obavy pra­menící z nepochopení probíhajících změn. S rostoucím počtem lidí v sektoru služeb bude nevýhodnost nastavení systému zjevnější a tlak na transformaci začne sílit. Ta politická stra­na, která dříve pochopí tento nastupující trend a přizpůsobí svůj program potřebám lidí třetí vlny, se dostane podle Tofflerových v USA k moci. Nepůjde tedy již o souboj pravice s levicí jako spíše o boj zastánců nastupující třetí vlny s konzervativci snažícími se udržet poměry vlny druhé.

Socialismus

Pro českého čtenáře je obzvláště zajímavá kapitola analyzující zánik Sovětského svazu jako důsledek šíření třetí vlny v západních společnostech, jež způsobila, že „nástup počítačů a nových komunikačních médií v polovině 20. století rozdrtil možnost Moskvy kontrolovat myšlení v zemích, kterým vládla nebo jež byly jejími vazaly.“ Marxistická ekonomika zase podcenila potenciál duševně pracujících, kteří se na Západě stali hnací silou nové doby, a zhrou­tila se pod tíhou klesající konkurenceschopnosti.

Tofflerovi napadají tři principy, které považují pro komunistickou ekonomiku za klí­čo­vé: v první řadě zrušení soukromého vlastnictví, které dle nich nepřineslo nikde očekávaný přínos a v současné době, kdy bohatství je hlavně supersymbolické, již zcela pozbývá smyslu. Dále pak kritizují centrál­ní plánování, které zase vyžaduje dostatek pravdivých informací, jež však byly naopak zá­měrně zamlčovány, a samoregulační signály trhu (nabídka – poptávka) pak chyběly úplně. Konečně za chybný považují i tvrdošíjný důraz na průmysl jako na ekono­mickou základnu, který bránil rozvoji založeném na poznání.

Vytrvalé lpění na těchto nefunkčních principech znemožnilo podle Tofflerových socia­lis­tickým zemím udržet krok s jejich západními konkurenty a vedlo nakonec k definitiv­nímu zhroucení komu­nistických režimů ve východní Evropě.



[1] Články A. Tofflera přetiskují pravidelně Lidové noviny.

[2] V překladu „Vytváření nové civilizace. Politika třetí vlny“.